Ahoj,

taky občas objevím něco krásného k zamyšlení, a tak si říkám, že je dobrý nápad i sem občas něco písnout. Pokud jste na tom podobně, těším se, že se připojíte. Třeba to bude pro nás všechny přínosem.

Dnes o dětech a jejich pohledu na nás a na módu.

Správná velikost :

Jedna mladá žena pracovala v obchodě s dámskými oděvy na okraji města. V sobotu před polednem do dveří vrazila udýchaná holčička. V ruce držela pokladničku a prohlásila, že by chtěla něco pro maminku. Prodavačka jí spočítala penízky a zjistila, že by stačily na pěknou halenku. Zeptala se, zda by se mamince líbila." Určitě ano. Halenka se jí bude moc líbit," odpovědělo nadšeně děvčátko.

"Jakou má maminka velikost, " ptala se prodavačka

"Tu nejhezčí!" odpověděla přesvědčeně holčička.

A tak jí prodavačka zabalila halenku velikosti 38.

Následující pondělí se holčička vrátila do obchodu i s maminkou, aby halenku vyměnily. Maminka potřebovala čísl 46.

Mezi tím, jak si dokonalost představuje svět módy a svět dětí zeje hluboká propast. Ten rozdíl způsobuje srdce plné lásky. 

I já četla něco pěkného o spěchu. Moc se mi to líbilo, tak sem přepíšu:

Jeden velmi zaměstnaný podnikatel si zastavil na ulici taxík. Chvatně do něj naskočil a přikázal: "Honem, jeďte, jak nejrychleji to půjde."

Gumy jen zasvištěly a taxík vyrazil na plný plyn.

Po chvilce pasažér znejistěl. Naklonil se k řidiči:" Řekl jsem vám, kam jedeme?"

Taxikář mu s klidem odpověděl: "Ne, ale jedu, jak nejrychleji můžu."

I žít se dá "naslepo". 

Jednoho dne přivedla jakási žena svého malého synka k Mahátma Gándhímu a požádala ho:" Řekni mu, ať nejí sladkosti, tebe poslechne."

"Buď tak hodná a vrať se za tři dny," odpověděl Gándhí.

Tři dny poté matka s dítětem přišla znovu a Gándhí chlapci řekl: "Přestaň jíst sladkosti."

Žena se divila:" Proč jsme museli čekat tři dny jenom na tohle?"

Gándhí odpověděl:" Protože před třemi dny jsem ještě sladkosti jedl taky"

A tak si říkám, že kdyby se všichni kdo rozkazují, kážou, vyhrožují, křičí, nabádají, rozhodli, že budou sami dělat to, co chtějí od ostatních, svět by se stal rájem.

No, takže asi bych měla začít u sebe .... 

Obyčejný den?

Jedna maminka ukládala ke spaní holčičku. V její ručičce našla velké červené srdíčko. Když je otevřela, zjistila, že je na něm napsaná básnička nazvaná Proč mám ráda maminku. Narovnala trochu pomačkaný papír a četla:

" Proč mám ráda maminku

I když máš hodně práce a pořád něco musíš dělat, vždycky si najdeš čas na hraní a na to, abys mě poslouchala. Mami, mám Tě ráda, protože jsem pro Tebe ta nejdůležitější část dne."

Ta slova mě docela zasáhla. Jsou pro nás naše děti vždycky ta nejdůležitější část dne, anebo občas dáváme přednost pořádku, tomu, co chceme stihnout, svým zálibám, své práci, kamarádkám....

Kéž se nám daří, aby to stejné mohly naše děti o nás napsat každý den! 

A ještě jeden podobný příběh o dětech a jejich světě.

Učitelka požádala děti, aby napsaly, co člověk potřebuje k životu. Na jednom z odevzdaných lístků stálo:

"Recept na život

Člověk potřebuje 4x denně obejmout, aby přežil, 8x denně, aby měl sílu pokračovat a 12x denně, aby mohl růst."

 Myslím, že dodávat cokoli, je zbytečné. Je to pravda.